pátek 13. července 2007
Bang!
Tak tady právě s Davídkem, Martou, Jarkem, Kubou a Rejdym hrajeme Bang! a jako tradičně sem zase mrtvá - tak se jim takhle musím pomstít. :0) Sou to prostě...
Tak nevím, jestli sou všichni proti mně nebo sem prostě jenom hloupá :0)
Tak nevím, jestli sou všichni proti mně nebo sem prostě jenom hloupá :0)
pondělí 9. července 2007
čtvrtek 5. července 2007
Foto týdne
A jelikož je tu další týden (ano, vím, že sem trošku zpožděná), je tu další krásná fotka z českých stránek National Geographic:
Kometa McNaught, u Nového Zélandu
Kometa McNaught, u Nového Zélandu
Otázka pro všechny, speciálně pro historiky a architekty
Co to je? :0)No, aby to nebylo zas tak těžké, položím tu otázku radši trochu jinak:
Část jakého chrámu je na fotce?
Obr Koloděj
Pro všechny cimrmanology je dnešek velmi šťastným dnem. Obr Koloděj, bájná postava (tak na ni alespoň bylo pohlíženo do teď) ze hry Dlouhý, široký a krátkozraký, je totiž skutečný.
Na fotografii ho zachytil náhodný chodec, který se proti vlastní vůli ocitl v až nebezpečné blízkosti tohoto tvora. I přes nebezpečnost celé situace však neváhal a obra Koloděje se mu podařilo zvěčnit. Prohlédnout si jej brzy budete moci na oficiálních stránkách cimrmanovské společnosti (zájem projevilo i Národní muzeum), ale již nyní můžete Kolodějovo kolosální tělo vidět (pouze) na našich stránkách.
Na fotografii ho zachytil náhodný chodec, který se proti vlastní vůli ocitl v až nebezpečné blízkosti tohoto tvora. I přes nebezpečnost celé situace však neváhal a obra Koloděje se mu podařilo zvěčnit. Prohlédnout si jej brzy budete moci na oficiálních stránkách cimrmanovské společnosti (zájem projevilo i Národní muzeum), ale již nyní můžete Kolodějovo kolosální tělo vidět (pouze) na našich stránkách.
neděle 1. července 2007
Výlet
Tak teda musím říct, že náš víkendový výlet na Vysočinu pro mě dopadl dost rozporuplně. Parta byla skvělá, počasí nebylo nejhorší, ale musela jsem přijet o den dřív, protože mě schvátila zlá choroba (sice je to dost zvláštní na konci června, ale asi nějaká podělaná viróza :0))
Ale až na to mé nachlazení to bylo hrozně fajn. Z Brna do Nového města jsme jeli tři - Davídek, Kuba a já. Jsme docela ukecaní, takže o zábavu nebyla nouze. Navíc nás Kubík obšťastnil jednou veselou historkou z natáčení. Jeden jeho kamarád znal dobrou hlášku z nějakýho porna - "Jsme tady tří, co budeme dělat?" (zřejmě dabováno rodilým čížkem :0)). No a jelikož my jsme byli tří, tak byla docela sranda. :0)
V Novém městě se k nám připojily Bětka a Mája a mohli jsme vyrazit zdolat první překážku - tou byla údajně jedna z "nej" hospod na Vysočině, takže co čert nechtěl, překážku se nám jen tak zdolat nepodařilo a hezky jsme tam zapadli.
Po dobrém jídle a pití jsme se vypravili dál. Podle předpovědi mělo být nádherně a teplo. Tudíž bylo nic moc a zima. Ale nálada byla dobrá. My holky jsme pochodovaly svižným tempem vstříc dalším překážkám :0) a kluci se courali za náma s plnýma břichama.
Po nějaké době jsme zakotvili v další hospodě, která sice už nebyla tak proslulá, ale zato točili pivo za 13 korun. :0) Dali jsme pár partiček Bangu a hned bylo o zábavu postaráno. Byli jsme tam docela dlouho, ale pak už jsme se museli zvednout a vydat se ke třetí, poslední překážce, kde jsme měli sraz s Hankou a Jindřichem - posledními členy naší bandy (teda píšu naší, i když jsem tam spíš tak trochu vetřelec, ale to neva). Došli jsme teda do Kadova, kde je jedna super hospůdka s vlastním bylinným likérem Kadovánkem (údajně je tam víc bylin než v Becherovce, ale kdo ví, kolik je toho v B.?)
A tak jsem seděli v té sympatické hospůdce a čekali na ty dva opozdilce. A když pak přijeli, seděli jsme tam dál. A to už se na stůl začali nosit Kadovánky a moje paměť dostává mírné trhliny :0)
Když se schylovalo k večeru našli jsme si příjemné stanoviště, rozdělal se oheň a pekli se špekáčky (což jsem všechno v mlhavém oparu prokecala s Kubíkem a bohužel jsem nezaslechla volání svého milého k večeři - promiň :0)).
No a abychom i ráno pokračovali v čundráckém stylu z předchozího dne, sešli jsme pár kilometrů do vesnice Blatinky a tam zasedli v úžasné Hofrově kavárně, kde mají nejen domácí pečivo, ale i domácí kávu - a tomu se prostě nedá odolat :0)
To už se ale blížilo rozdělení party na ty, co pokračují dál (Bětka, Mája a Hanka s Jindřichem), a na ty, co se zbaběle vracejí domů. Kubík se musel jít učit na zkoušku a Davídek byl solidární se mnou (děkují :0)). Před rozloučením jsme však stihli ještě jednu překážku v Milovech a my tří jsme se natáhli na břehu Milovského rybníka a dělali blbosti.
Domů jsem přijela s teplotou, ale po příjemné noci v teple své postele a s nosními kapkami se dnes cítím o mnoho lépe :0)
Ale až na to mé nachlazení to bylo hrozně fajn. Z Brna do Nového města jsme jeli tři - Davídek, Kuba a já. Jsme docela ukecaní, takže o zábavu nebyla nouze. Navíc nás Kubík obšťastnil jednou veselou historkou z natáčení. Jeden jeho kamarád znal dobrou hlášku z nějakýho porna - "Jsme tady tří, co budeme dělat?" (zřejmě dabováno rodilým čížkem :0)). No a jelikož my jsme byli tří, tak byla docela sranda. :0)
V Novém městě se k nám připojily Bětka a Mája a mohli jsme vyrazit zdolat první překážku - tou byla údajně jedna z "nej" hospod na Vysočině, takže co čert nechtěl, překážku se nám jen tak zdolat nepodařilo a hezky jsme tam zapadli.Po dobrém jídle a pití jsme se vypravili dál. Podle předpovědi mělo být nádherně a teplo. Tudíž bylo nic moc a zima. Ale nálada byla dobrá. My holky jsme pochodovaly svižným tempem vstříc dalším překážkám :0) a kluci se courali za náma s plnýma břichama.
Po nějaké době jsme zakotvili v další hospodě, která sice už nebyla tak proslulá, ale zato točili pivo za 13 korun. :0) Dali jsme pár partiček Bangu a hned bylo o zábavu postaráno. Byli jsme tam docela dlouho, ale pak už jsme se museli zvednout a vydat se ke třetí, poslední překážce, kde jsme měli sraz s Hankou a Jindřichem - posledními členy naší bandy (teda píšu naší, i když jsem tam spíš tak trochu vetřelec, ale to neva). Došli jsme teda do Kadova, kde je jedna super hospůdka s vlastním bylinným likérem Kadovánkem (údajně je tam víc bylin než v Becherovce, ale kdo ví, kolik je toho v B.?)
A tak jsem seděli v té sympatické hospůdce a čekali na ty dva opozdilce. A když pak přijeli, seděli jsme tam dál. A to už se na stůl začali nosit Kadovánky a moje paměť dostává mírné trhliny :0)Když se schylovalo k večeru našli jsme si příjemné stanoviště, rozdělal se oheň a pekli se špekáčky (což jsem všechno v mlhavém oparu prokecala s Kubíkem a bohužel jsem nezaslechla volání svého milého k večeři - promiň :0)).
No a abychom i ráno pokračovali v čundráckém stylu z předchozího dne, sešli jsme pár kilometrů do vesnice Blatinky a tam zasedli v úžasné Hofrově kavárně, kde mají nejen domácí pečivo, ale i domácí kávu - a tomu se prostě nedá odolat :0)
To už se ale blížilo rozdělení party na ty, co pokračují dál (Bětka, Mája a Hanka s Jindřichem), a na ty, co se zbaběle vracejí domů. Kubík se musel jít učit na zkoušku a Davídek byl solidární se mnou (děkují :0)). Před rozloučením jsme však stihli ještě jednu překážku v Milovech a my tří jsme se natáhli na břehu Milovského rybníka a dělali blbosti.Domů jsem přijela s teplotou, ale po příjemné noci v teple své postele a s nosními kapkami se dnes cítím o mnoho lépe :0)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
