Tak ten referát už jsem konečně odeslala, tak snad už bude všechno v pohodě - držte palce :0)
Já vím, že sem jediná, kdo to čte, ale stejně mi to nedá. Ha
úterý 5. června 2007
Chlapi
Dnes jsem opět na vlastní kůži pocítila, jaké to je, když se ženská musí spoléhat na chlapy. Myslím, že to může krásně vystihnout jedno jediné slovíčko: horor!
Jako správná ženská jsem tak trochu antitechnický typ, takže jsem potřebovala s něčím pomoct od svého kluka. Dnes si totiž musím vytisknout bakalářskou práci, a protože se na mě jako obvykle navaluje jeden problém za druhým, nemůžu si ji vytisknout u sebe doma.
Bohužel však těch velkých krámů (teda těch kopírek) ve škole se mírně řečeno děsím. Navíc všechny ty úpravy textu, aby všechno sedělo...no hrůza.
A tak jsem Davida poprosila, jestli by mi s tím nepomohl. Protože včera málem zapomněl na naše výročí (já vím, že ve skutečnosti nezapomněl, jen si to v tu chvíli nemohl uvědomit), ochotně se nabídl, že mi rád pomůže.
Ráno mi sice bylo trochu divné, že není na gtalku a nebere mi telefon, ale přece nebudu doma čekat, když on už může být pomalu na místě (vím, že chodí neustále pozdě, ale co kdyby přece jen náhodou...). Když jsem však přišla na místo a ještě 5 minut po srazu po něm nebylo ani vidu ani slechu, rozhodla sem se mu zavolat na pevnou (a volat z mobilu je pro takovýho žgrta, jako sem já, docela bolestné :0)), kde mi Renata, jeho maminka, oznámila, že asi ještě spí. No není to na zabití?
Málem se rozbrečím, protože sebou nemám dost peněz na tisk (David jich měl uložených zbytečně moc, takže jsem si nevzala zásobu), jsem bezradná a tak.
No ale třetí pokus o zavolání jsem mu už vzala a teď mi pomáhá přes internet aspoň s tou úpravou. Práci si nechám vytisknout od odborníků, takže to se snad povede. A pak můžu jít honem domů (juhuhuu) dokončit referát, vypracovat pár otázek a začít se konečně učit na státnice, který mě čekají - panebože už - za 10 dní.
No a aby tyhle moje kecy nebyly jen tak pro nic za nic, tak jedno poučení: Snažte se spoléhat jen sami na sebe. Když už se musíte spolehnout na někoho jiného, tak ať je to ženská. A když už to musí být chlap, tak ať to proboha není David :0)
Jako správná ženská jsem tak trochu antitechnický typ, takže jsem potřebovala s něčím pomoct od svého kluka. Dnes si totiž musím vytisknout bakalářskou práci, a protože se na mě jako obvykle navaluje jeden problém za druhým, nemůžu si ji vytisknout u sebe doma.
Bohužel však těch velkých krámů (teda těch kopírek) ve škole se mírně řečeno děsím. Navíc všechny ty úpravy textu, aby všechno sedělo...no hrůza.
A tak jsem Davida poprosila, jestli by mi s tím nepomohl. Protože včera málem zapomněl na naše výročí (já vím, že ve skutečnosti nezapomněl, jen si to v tu chvíli nemohl uvědomit), ochotně se nabídl, že mi rád pomůže.
Ráno mi sice bylo trochu divné, že není na gtalku a nebere mi telefon, ale přece nebudu doma čekat, když on už může být pomalu na místě (vím, že chodí neustále pozdě, ale co kdyby přece jen náhodou...). Když jsem však přišla na místo a ještě 5 minut po srazu po něm nebylo ani vidu ani slechu, rozhodla sem se mu zavolat na pevnou (a volat z mobilu je pro takovýho žgrta, jako sem já, docela bolestné :0)), kde mi Renata, jeho maminka, oznámila, že asi ještě spí. No není to na zabití?
Málem se rozbrečím, protože sebou nemám dost peněz na tisk (David jich měl uložených zbytečně moc, takže jsem si nevzala zásobu), jsem bezradná a tak.
No ale třetí pokus o zavolání jsem mu už vzala a teď mi pomáhá přes internet aspoň s tou úpravou. Práci si nechám vytisknout od odborníků, takže to se snad povede. A pak můžu jít honem domů (juhuhuu) dokončit referát, vypracovat pár otázek a začít se konečně učit na státnice, který mě čekají - panebože už - za 10 dní.
No a aby tyhle moje kecy nebyly jen tak pro nic za nic, tak jedno poučení: Snažte se spoléhat jen sami na sebe. Když už se musíte spolehnout na někoho jiného, tak ať je to ženská. A když už to musí být chlap, tak ať to proboha není David :0)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
