Problémy
Začalo to zpožděním autobusu s porouchanou klimatizací a řidičem, který se nedal charakterizovat jinak než jako "prase...tlustý...co fluše". Problém byl i s výměnou peněz, protože ani největší bulharská banka prostě nebere český koruny. Ale největší šok byl, když jsme omylem nasedli do taxíku pro turisty. Ten nás sice skvěle provezl zacpanou Sofií, ale místo obvyklé taxy půl leva/km nám účtoval skoro pět leva/km. Takže fakt hustý.
Paradoxy
Při cestách vlakem můžete poznat skutečně přátelské chování a zájem lidí, ale i přes svou milou povahu projevují rasistické sklony vůči romské a turecké menšině.
Bulharsko má velmi krásnou přírodu, ale místní si jí očividně vůbec neváží. Pro řidiče autobusu není problém vyhodit za jízdy pet láhev (a nemyslím tím do koše :0)), víkendy lidé rádi tráví v lese, ale s úklidem odpadků si očividně hlavu nedělají.
I když je Bulharsko v EU, je to trochu jako jiný svět. Anglicky se moc nedomluvíte (ale to zatím ani u nás), obchod, který má otevírací dobu od 9, otevře v 11 a všude, kam se podíváte, jsou koňské povozy, stáda koz a ovcí a všudypřítomní divocí psi. Docela exotika.
Sofie
Hlavní město na vás dýchne poměrně domáckou atmosférou - je totiž poměrně malé a i když má spoustu památek, projdete je pěšky za pár hodinek. Všude je ale spousta restaurací, a to nejen pro turisty. Velmi krásné interiéry mají především kostely (nádherná vůně kadidla a spousta ikon), půvabný je i trh se starými (a často nepotřebnými) věcmi, jako jsou šperky ze zašlého stříbra, hudební nástroje, tabatěrky a čepice se sovětskými znaky.
Kostel Alexandra Něvského
Pohoří Rila
Jsou to nádherné bulharské hory, ale také dost náročné. Většina vrcholů má kolem dvou a půl tisíc metrů nad mořem a stezky jsou vhodné tak leda pro kozy (takže jsem se na nich cítila docela dobře. ha). Většina turistů (často z batohy značky Gema) jsou Češi, takže si musíte dávat pozor na pusu. Ale dokáží i poradit (například když jsme po 5 hodinách pochodu, který měl dohromady trvat hodin 7,5, narazili na české studenty, kteří to šli z opačné strany, tedy dolů, a ti nám řekli, že už mají za sebou 5! hodin pochodu).
Pochod na Suchoto ezero, které bylo opravdu vyschlé (měla sem s sebou plavky)
Rilský klášter
Hlavním důvodem, proč se do rilských hor jezdí, je Rilský klášter, nádherné místo s lahodnou ledovou vodou, úžasnými malbami, ostatky svatého Jana Rilského a odpočinkem kdykoli se vám zachce.
Pohled na kapličku
Černomořské pobřeží
Tak trochu z finančních důvodů jsme jeli do Burgasu, který sice není tak věhlasný jako severnější Varna, ale je levnější a taky moc pěkný (a klidně tam můžete jet bez zajištěného ubytování - vždy vás někdo rád ubytuje:0)). Náš kemp - Zlatna ribka - se nachází mezi Burgasem a jižnějším Sozopolem a jeho výhodou je teplá voda, hezká pláž a kůň jako součást inventáře :0)
Inventář kempu :0)
Udělali jsme si výlet jak do Sozopolu, kde kromě obchodů a restaurací vlastně nic není, a hlavně do Nesebaru, malého městečka s úžasnou spoustou kostelů (většina z nich teda byla zavřená, ale i tak to stálo zato).
Davídek papá v Sozopolu :0)
Jeden z nesebarských kostelů
A to je asi tak všechno, co jsem vám chtěl(a) říct :0)
