Poslední den v Brně

Tak zítra už jedu, takže mi držte palce :0)

Ale musím uznat, že po stresu posledních dní se snad aji těším. A nejvíc k tomu přispěla mamka svými neustálými otázkami a poznámkami a David pozdníma příchodama, zapomínáním a zbytečnými komplikacemi :0)

Tak příště už z Litvy

Čuz

ZOO Brno

Jelikož se svou maminkou trávím poměrně málo času, rozhodly jsme se, že si před mým odjezdem vyrazíme na procházku - a tak jsme se vydaly do brněnské ZOO. A bylo to super. Kromě toho, že jsem jako správná malá holčička dostala propisku se zvířátky a občerstvení (hranolky a pivo :0)), jsem také viděla spoustu krásných zvířátek a hlavně jsem byla s maminkou :0)

Za těch pár let, co jsem tam nebyla, se udály docela velké změny. A nejsou to jen různě přestěhovaná zvířata. Brněnská zoologická zahrada se začala více zaměřovat na návštěvníky, a tak jim kromě občerstvení a drahého vstupného nabízí i spoustu informačních tabulí s hezkými obrázky a vtipně zprostředkovávanými znalostmi. Úžasný je i koutek pro (zejména městské) děti, kde se mohou seznámit i s domácími zvířaty, a to i formou fyzického kontaktu.

Mně se ale stejně vždycky nejvíc líbí šelmy a dravci. A úplně nejradši mám vlky. Snažila jsem se i trochu fotit, ale na můj foťák bylo dnes trochu blbý světlo (a ruce teda taky nic moc). Tak se koukněte aspoň na tady tuto fotku :0)

Transformers

Co tak asi mohlo vzniknout z rukou režiséra takových "šitů", jako je Armageddon či Pearl Harbor (samozřejmě vím, že není autorem jen tohohle, ale vybírám si pouze ta fakta, která napomáhají mému "literárnímu" záměru :0))? Asi téměř cokoliv, ale musím uznat, že film Transformers se Michaelu Bayovi opravdu povedl.

Když pomineme typické patetické fráze o tom, na co všechno má nebo nemá lidstvo právo, je film báječnou směsicí akčních scén plných rychlých aut a vizuálně velmi efektních soubojů (nechci ani domyslet, jak velké číslo označuje počet speciálních efektů), ale také vtipných scén a hlášek, u kterých se téměř celé kino nahlas pobaveně smálo (a nejvíce samozřejmě ti tři kluci, co seděli vedle nás).

Film vás tudíž donutí si na sedadle tak trochu zacvičit - nejen, že se málem popadáte za břicho (no, možná trochu přeháním, ale sranda to fakt byla), ale za chvíli se prudce opřete do sedadla, protože spolu s hrdiny prožíváte chvíle napětí.

Takže i když bude před vámi sedět nechutný velikán s hlavou zakrývající spodní řádek titulků, určitě i tak budete mít skvělý zážitek - Transformers je skvělý prázdninový film, z něhož sice neodcházíte s hlavou plnou závažných otázek, ale naopak (pouze) s dobrou náladou a skvělým zážitkem.

O ničem

Tak jsem se vrátila z Vysočiny (foťák jsem s sebou neměla, protože naši byli na Krétě a učili se tam s ním fotit :0)) a opět se tu objevil úžasný zánět spojivek. Tak tady mžourám na mrtvolně svítící monitor (toto spojení sem už tuším někde slyšela) a píšu o blbostech, který nikoho nezajímají. Ale jelikož můj blog stejně nečtete, tak je vlastně jedno, co sem píšu.

Blíží se bouřka, tak mě přepadá zvláštní nálada. V praxi to znamená, že se mi chce "vám" něco psát, a to i přes to, že vlastně ani nemám o čem. Ale večer mi snad nějaké zajímavé téma přinese - jdu totiž do kina (já vím, že mám rudý oči a bolí mě koukání, ale co už?). Na Transformers. Tak třeba zítra napíšu něco zajímavějšího. Nebo spíš pozítří - to budu v práci. Ha

Bulharsko

Tak jsem se vrátila z dovolené v Bulharsku a cítím se báječně. Byla to skvělá dovolená, která kombinovala poznávání měst, hory i moře. Takže paráda. Ale samozřejmě ne všechno bylo ideální.

Problémy
Začalo to zpožděním autobusu s porouchanou klimatizací a řidičem, který se nedal charakterizovat jinak než jako "prase...tlustý...co fluše". Problém byl i s výměnou peněz, protože ani největší bulharská banka prostě nebere český koruny. Ale největší šok byl, když jsme omylem nasedli do taxíku pro turisty. Ten nás sice skvěle provezl zacpanou Sofií, ale místo obvyklé taxy půl leva/km nám účtoval skoro pět leva/km. Takže fakt hustý.

Paradoxy
Při cestách vlakem můžete poznat skutečně přátelské chování a zájem lidí, ale i přes svou milou povahu projevují rasistické sklony vůči romské a turecké menšině.

Bulharsko má velmi krásnou přírodu, ale místní si jí očividně vůbec neváží. Pro řidiče autobusu není problém vyhodit za jízdy pet láhev (a nemyslím tím do koše :0)), víkendy lidé rádi tráví v lese, ale s úklidem odpadků si očividně hlavu nedělají.

I když je Bulharsko v EU, je to trochu jako jiný svět. Anglicky se moc nedomluvíte (ale to zatím ani u nás), obchod, který má otevírací dobu od 9, otevře v 11 a všude, kam se podíváte, jsou koňské povozy, stáda koz a ovcí a všudypřítomní divocí psi. Docela exotika.

Sofie
Hlavní město na vás dýchne poměrně domáckou atmosférou - je totiž poměrně malé a i když má spoustu památek, projdete je pěšky za pár hodinek. Všude je ale spousta restaurací, a to nejen pro turisty. Velmi krásné interiéry mají především kostely (nádherná vůně kadidla a spousta ikon), půvabný je i trh se starými (a často nepotřebnými) věcmi, jako jsou šperky ze zašlého stříbra, hudební nástroje, tabatěrky a čepice se sovětskými znaky.

Kostel Alexandra Něvského
















Pohoří Rila
Jsou to nádherné bulharské hory, ale také dost náročné. Většina vrcholů má kolem dvou a půl tisíc metrů nad mořem a stezky jsou vhodné tak leda pro kozy (takže jsem se na nich cítila docela dobře. ha). Většina turistů (často z batohy značky Gema) jsou Češi, takže si musíte dávat pozor na pusu. Ale dokáží i poradit (například když jsme po 5 hodinách pochodu, který měl dohromady trvat hodin 7,5, narazili na české studenty, kteří to šli z opačné strany, tedy dolů, a ti nám řekli, že už mají za sebou 5! hodin pochodu).

Pochod na Suchoto ezero, které bylo opravdu vyschlé (měla sem s sebou plavky)
















Rilský klášter
Hlavním důvodem, proč se do rilských hor jezdí, je Rilský klášter, nádherné místo s lahodnou ledovou vodou, úžasnými malbami, ostatky svatého Jana Rilského a odpočinkem kdykoli se vám zachce.

Pohled na kapličku
















Černomořské pobřeží
Tak trochu z finančních důvodů jsme jeli do Burgasu, který sice není tak věhlasný jako severnější Varna, ale je levnější a taky moc pěkný (a klidně tam můžete jet bez zajištěného ubytování - vždy vás někdo rád ubytuje:0)). Náš kemp - Zlatna ribka - se nachází mezi Burgasem a jižnějším Sozopolem a jeho výhodou je teplá voda, hezká pláž a kůň jako součást inventáře :0)

Inventář kempu :0)
















Udělali jsme si výlet jak do Sozopolu, kde kromě obchodů a restaurací vlastně nic není, a hlavně do Nesebaru, malého městečka s úžasnou spoustou kostelů (většina z nich teda byla zavřená, ale i tak to stálo zato).

Davídek papá v Sozopolu :0)



















Jeden z nesebarských kostelů




















A to je asi tak všechno, co jsem vám chtěl(a) říct :0)