A ještě pár krásných fotek

Tak nejdřív jedna z ČR, přesněji z Prahy - kapka deště





A ještě jedan Afrika, kde "migrující stáda kopytníků děsí okolní živé tvory":

Bakalářská etymologie

Ve stejné knize, z níž byl i předchozí "článek", je i malý slovníček termínů. Ten obsahuje například tak zajímavý termín, jako je Bakalářská etymologie.

"Výklad původu jména, vycházející nejčastěji ze spojení současné zvukové podoby jména s jinými jmény podobnými, ale nepříbuznými. Na rozdíl od lidové etymologie její autor má určité vzdělání v oboru, avšak postrádá schopnost kritického vědeckého myšlení a skepse."

No ale aby autoři nebyli tak kritičtí k nám bakalářům, tak hned dodávají: "S bakalářskými etymologiemi se setkáváme především v dílech starých kronikářů, jako byli např. Kosmas, Dalimil, Václav Hájek, Jan František Beckovský."

Tak v takovéhle společnosti se ocitnu ráda :0)

Hroši v údolí řeky Luangwy, Afrika

Tak na tuhle fotku jsem narazila na stránkách http://www.national-geographic.cz. Byla zvolena fotkou týdne a myslím, že se není čemu divit. :0)

Jmenuje se Hroší útočiště.

David, J. a Rous, P.: Neviditelní svědkové minulosti (místní a pomístní jména na Vysočině)

Nedávno se mi do rukou dostala tato zajímavá kniha, která se (jak už z názvu samozřejmě vyplývá) zabývá místními názvy na Vysočině. Zítra zrovna na Vysočinu jedu, ale bohužel ne zrovna do té části, o které se píše v knize (i když se kniha samotná vůbec nezmiňuje, že nepojednává o celé Českomoravské vrchovině). I přesto se tu však dají najít opravdu hezké výklady.

Tak například hned jeden, který mi připomíná mou kamarádku Martu. Ta mi - zřejmě díky své od přírody něžné povaze - s oblibou říkává "prde", nebo když je v extra dobrém rozmaru "prdíku". :0) No a název části jedné obce na Vysočině zní:

Prdíkov
"Není náhodou, že nejvíce zvukomalebná jsou nejčastěji právě slova, kterým říkáme vulgarismy, tedy slova hrubá, zejména nadávky [doufám, že si to Marta přečte :0)]. ... Musí být nejen výstižná, ale měla by i dobře znít. Není divu, že lidé odedávna takovými výstižnými a zvukomalebnými slovy neváhali zpestřit repertoár toponym i osobních jmen. ...
Člověk, který vytvořil jméno Prdíkov, zůstal v systému místních jmen. Užil typické přípony -ov, ale za základ nezvolil osobní jméno, nýbrž obecné slovo prdík, zdrobnělinu slova prd. Chtěl tak ironicky charakterizovat nevýstavnost jedné části obce, kde byly drobné domky. A kde Prdíkov najdeme? V Rozsochatci a v České Bělé. A poblíž Senožat u Humpolce zase leží rybník U třech prdů, pojmenovaný ironicky podle tří chalup."

A tak

Johanna Sinisalo: Ne před slunce západem

Když už jsem začala s "recenzema" na knihy, tak se musím podělit o další knižní zážitek. A tentokrát to opravdu zážitek byl (u Viewegha to byl totiž spíš "zážitek" :0)).

Johanna Sinisalo je současnou finskou spisovatelkou a tento její román je hrozně zajímavým sloučením fantasy a postmoderny. Možná pletu jabka a hrušky, ale je to asi nejvýstižnější. Román má sice hlavního hrdinu, to ale neznamená, že by to byl jediný vypravěč. Mikael je mladý finský fotograf a - doufám, že to případné mužské čtenáře neodradí - taky homosexuál.
A co se takovému modernímu mladému muži nestane - jednou v noci se mu podaří zachránit mládě trolla. :0)

V knize jsou nejen kapitoly, v nichž se mění vypravěčská perspektiva, ale také jsou jsou tam i úryvky z různých článků a knih, v nichž se určitým způsobem zmiňuje postava trolla - ať už jsou to knihy zabývající se mytologií, biologií i čistě beletristická díla. Skvělé na tom však je, že autorka si tyto texty uzpůsobuje a mnohdy i naprosto přetváří tak, aby vyhovovaly jejímu uměleckému záměru. Čtenáři se tak dostávají značně zkreslené a často i nepravdivé údaje, které však esteticky zapadají do celého textu. No a pro ty, kteří těmto úryvkům nevěří, je to dobrý způsob, jak si vše začít ověřovat. :0)

Nechci se tu moc rozepisovat o ději, abyste měli ještě vůbec zájem si tuto knihu přečíst. I když na stránkách této knihy najdete i erotické scény, je to hlavně o magickém a přátelském vztahu mezi člověkem a zvláštním tvorem z divočiny, který se na jedné straně člověku velmi podobá, ale na té druhé...

No a na závěr praktické informace - kniha vyšla roku 2003 také v češtině, a pokud si ji pouze na základě mého doporučení nebudete chtít hned koupit, pak je vám k dispozici v malé knihovně Baltistiky na FF MU. :0)

Viewegh

Jako správná studentka češtiny bych pro Viewegha neměla mít po ruce zřejmě nic jiného než slova opovržení a naprostého odsouzení, ale musím zde "bohužel" zmínit, že mi tento autor v životě už párkrát pomohl.

Poprvé to bylo u maturity - jeho knihu Román pro ženy jsem uvedla v seznamu přečtených knih, což zapůsobilo na přísedící učitelku při zkoušce z češtiny. Bylo vidět, že ta kniha se jí velice líbila, tak jsme si o ní mile popovídaly. Svůj kritický názor na ni jsem si samozřejmě nechala pro sebe. :0)

Když jsem pak po nějakých třech letech musela - už tedy na vysoké - absolvovat předmět Literární kritika, k jehož ukončení bylo zapotřebí napsat kritiky na dvě knihy, volba padla právě na Román pro ženy. Tímto přímo na Češtině "populistickým" tahem jsem si zvolila právě Viewegha, docela ho zprcala a zápočet byl na světě. :0)
... Takže Michale díky

Teď už mám titul bakalář (nebojte, už je to snad naposled, co se tím chlubím:0)) a do rukou se mi dostala Vieweghova nejnovější (teda aspoň tak usuzuju, když vyšla roku 2007, ale u takovýho grafomana - jak říká David - člověk nikdy neví) knížka (zámerně nepíšu kniha, protože je to vydáno snad ve formátu A5 s počtem stran 123) Andělé všedního dne.

Možná je to proto, že v poslední době řeším dost závažnou otázku smyslu lidského života a pod., ale ta knížka mi přišla docela dost vhod. No, mám teda trochu pocit, že v ní autor až záměrně působí na city, když docela podrobně popisuje umírání blízké osoby (a osob), ale Viewegh tu podal docela zajímavý obraz několika andělů, jejichž úkolem je zpříjemňovat poslední chvíle života vybraným (náhodně nebo Boží prozřetelností?) lidem. No a člověka opravdu docela pobaví anděl, který pochybuje o lásce Boží a který se rád podívá na mladé dívčí tělo. :0)

No, psát kritiky mi nikdy moc nešlo a navíc vám nechci nic prozradit, ale pokud nebudete mít tak tři hodinky co dělat, Vieweghovi Andělé všedního dne budou tou správnou volbou... :0)

Státnice

Tak takhle sme vypadali po pár panácích, nějakým tom pivku (a já ještě po dobrým šampaňským :0)).

Včera 14.6.2007 kolem třetí hodiny odpolední jsem udělala státnice, takže už je ze mě (konečně) v podstatě bakalář(ka).

Asi to zní jako chlubení. A asi to fakt chlubení je. Ale tak mi to moc nezazlívejte :0)
Navíc jsem to ani psát nechtěla, ale Davídek si stěžoval, že jsem už týden nic nenapsala. No a tohle je teď pro mě dobrý téma :0) A to radši ani neříkám, jakou sem dostala známku. Ha. No, sem prostě dobrá :0)

Tak já už toho nechám - ať to nepřeženu. Ale díky, že ste to dočetli až sem

Referát

Tak ten referát už jsem konečně odeslala, tak snad už bude všechno v pohodě - držte palce :0)

Já vím, že sem jediná, kdo to čte, ale stejně mi to nedá. Ha

Chlapi

Dnes jsem opět na vlastní kůži pocítila, jaké to je, když se ženská musí spoléhat na chlapy. Myslím, že to může krásně vystihnout jedno jediné slovíčko: horor!

Jako správná ženská jsem tak trochu antitechnický typ, takže jsem potřebovala s něčím pomoct od svého kluka. Dnes si totiž musím vytisknout bakalářskou práci, a protože se na mě jako obvykle navaluje jeden problém za druhým, nemůžu si ji vytisknout u sebe doma.

Bohužel však těch velkých krámů (teda těch kopírek) ve škole se mírně řečeno děsím. Navíc všechny ty úpravy textu, aby všechno sedělo...no hrůza.

A tak jsem Davida poprosila, jestli by mi s tím nepomohl. Protože včera málem zapomněl na naše výročí (já vím, že ve skutečnosti nezapomněl, jen si to v tu chvíli nemohl uvědomit), ochotně se nabídl, že mi rád pomůže.

Ráno mi sice bylo trochu divné, že není na gtalku a nebere mi telefon, ale přece nebudu doma čekat, když on už může být pomalu na místě (vím, že chodí neustále pozdě, ale co kdyby přece jen náhodou...). Když jsem však přišla na místo a ještě 5 minut po srazu po něm nebylo ani vidu ani slechu, rozhodla sem se mu zavolat na pevnou (a volat z mobilu je pro takovýho žgrta, jako sem já, docela bolestné :0)), kde mi Renata, jeho maminka, oznámila, že asi ještě spí. No není to na zabití?

Málem se rozbrečím, protože sebou nemám dost peněz na tisk (David jich měl uložených zbytečně moc, takže jsem si nevzala zásobu), jsem bezradná a tak.

No ale třetí pokus o zavolání jsem mu už vzala a teď mi pomáhá přes internet aspoň s tou úpravou. Práci si nechám vytisknout od odborníků, takže to se snad povede. A pak můžu jít honem domů (juhuhuu) dokončit referát, vypracovat pár otázek a začít se konečně učit na státnice, který mě čekají - panebože už - za 10 dní.

No a aby tyhle moje kecy nebyly jen tak pro nic za nic, tak jedno poučení: Snažte se spoléhat jen sami na sebe. Když už se musíte spolehnout na někoho jiného, tak ať je to ženská. A když už to musí být chlap, tak ať to proboha není David :0)

Bakalářka

Tak jsem dnes svému vedoucímu předala snad už poslední verzi své bakalářky. Doufám, že už bude všechno v pořádku.
Takže kdyby někoho z vás náhodou zajímala mytologie, a k tomu ještě litevská, tak mi můžete napsat. Moje práce je totiž o raganách (=litevská mytologická bytost) v sakmes (=prozaický útvar, pomocí něhož je vysvětlováno různé dění v okolí, včetně existence mytologických bytostí). :0)

co už?

Možná by nebylo špatný říct, proč je ten název takovej, no... řekněme zvláštní.

Jedna moje kamarádka (ahoj Teri) mi říkala, že mají s jednou holkou (jinou kamarádkou než jsem já) takový nicneříkající sranda hlášky. Jako například"co už", "tak to každopádně" a tak. :0)
Hláška "co už" se mi hrozně líbí, tak jsem ji začala ze srandy říkat, a kupodivu se docela uchytila. Začal ji po mně říkat můj kluk Davídek a od něj to zas chytil jeho kamarád z práce Petr.
Takže možná se uchytí i tenhle blog, když má takovej super název (ale dávám mu šanci tak 40% - podle toho jak se znám :0))

úvod

Tak to jsem já a můj deníček. Vlastně ani nevím, proč sem si založila tenhle blog, ale hrozně se mi nechce psát referát, tak radši budu psát blbosti.
Dobrý, ne?