Na domácí frontě

Tak jsem právě dočetla knihu finského spisovatele Kari Hotakainena a bylo to fakt super. Je to román ze současnosti, postmoderní literatura, ale hlavně skvělej nápad. Hlavní postava - muž - se totiž v přefeminizovaném světě vidí jako voják na domácí frontě, který kromě vydělávání peněz musí zvládnout i vaření a tišení nemocného dítěte.

Jeho svět mu však rozbije to, když se manželka i s dcerou odstěhují. Jak je vrátit zpátky? Přece koupí rodinného domu, aby nemuseli živořit v panelovém domě se spoustou sousedů, žádnou zahrádkou ani možností v neděli grilovat maso. V poněkud vyšinuté "vojákově" hlavě však sen rodinného domku naroste do ohromných výšin, a tak mu nečiní potíže živit se šmelinou či erotickými masážemi, šmírovat, nebo dokonce vydírat.

Kam ho jeho absurdní počínání dovede? To si už musíte přečíst sami...

Kocovina

"B. Jerofejev na začátku své „nesmrtelné poémy“ Moskva-Pětušky vypráví o těžké kocovině, která když ji čteš naprosto zdráv, vypadá jako opravdová poezie, ale když býváš sám této poezie plný, když se nahýbáš do záchodové mísy a bučíš „Ňůůůůůůjóóóórrrk“, a nikdo, s výjimkou žaludečních šťáv, na to nereaguje, když každý ostřejší zápach paralyzuje mozky hůř než sarin, a amplituda nejrůznějších fóbií kolísá od hrůzy z kastrace při spuštění kalhot na záchodě po strach ze smrti na lůžku za úsvitu, aniž by ses dočkal denního světla, tak máš na kocovinu mnohem zdrženlivější názor, alespoň v tom smyslu, že se nesnažíš ji estetizovat."

... Sigitas Parulskis

Nonverbální komunikace

Včera jsem zjistila, že otázka (samozřejmě se správnou intonací) se dá položit i prostřednictvím obyčejného - ovšem dokonale provedeného - prdu. A stejným způsobem se dá i odpovědět. Nevěříte? Zní to asi takto:

- Pvvvvvvvvvvvvvvvv?
- Puf.