"B. Jerofejev na začátku své „nesmrtelné poémy“ Moskva-Pětušky vypráví o těžké kocovině, která když ji čteš naprosto zdráv, vypadá jako opravdová poezie, ale když býváš sám této poezie plný, když se nahýbáš do záchodové mísy a bučíš „Ňůůůůůůjóóóórrrk“, a nikdo, s výjimkou žaludečních šťáv, na to nereaguje, když každý ostřejší zápach paralyzuje mozky hůř než sarin, a amplituda nejrůznějších fóbií kolísá od hrůzy z kastrace při spuštění kalhot na záchodě po strach ze smrti na lůžku za úsvitu, aniž by ses dočkal denního světla, tak máš na kocovinu mnohem zdrženlivější názor, alespoň v tom smyslu, že se nesnažíš ji estetizovat."
... Sigitas Parulskis
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat